Kamil Hilbert

Kamil Hilbert, syn malířky Karoliny Hilbert-Reifové a bratr spisovatele Jaroslava Hilberta se narodil 12. února 1869 v Lounech. Nejdříve navštěvoval plzeňskou Vyšší průmyslovou školu, po ukončených studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění působí v Praze, v letech 1896–1899 v rodných Lounech. V červnu 1899 po odchodu Josefa Mockera je ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončuje až v roce 1929. Za tuto úspěšnou dostavbu získává čestný doktorát ČVUT v Praze a je jmenován řádným členem České akademie věd a umění. Jeho kamenná podobizna je umístěna pod velkou rosetou v průčelí Svatovítské katedrály. Kromě této dostavby projektuje řadu staveb a rekonstruuje množství význačných architektonických památek. Umírá 25. června 1933 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Kromě dostavby Svatovítské katedrály vyvíjel širokou restaurátorskou činnost, zejména při rekonstrukcích sakrálních staveb:

• sv. Štěpána v Kouřimi (od 1903–08),
• sv. Martina ve zdi v Praze (1905–06),
• sv. Mikuláše v Jaroměři (1906–09),
• děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi (1908–11),
• sv. Petra a Pavla ve Volenicích u Strakonic (1909),
• sv. Petra a Pavla v Mělníku včetně nástavby věže (1911–14),
• Matky Boží na Pražském předměstí v Lounech (1913),
• sv. Jiljí v Nymburce (1913–14),
• arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje v Plzni (1914–20),
• baziliky sv. Prokopa v Třebíči (do 1934),
• křestní kaple u kostela sv. Remigia v Praze-Čakovicích (1904–05),
• kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích 1910 - 1919